Zařízení využívající sílu lidských nebo zvířecích svalů, které pomocí pákového převodu zvedalo obrovská břemena. Žentoury byly nejrozšířenějšími důlními zařízeními. Téměř na každé středověké rytině týkající se hornictví můžeme spatřit tuto velmi specifickou, připomínající poněkud indiánské „tipi“, kuželovitou konstrukci žentouru. Je to další etapa vývoje strojů, které začaly dosahovat obrovských rozměrů – náš žentour je téměř 15 metrů vysoký a dokáže zvednout břemena vážící několik desítek tun.

V historii pokroku byly žentoury neodlučitelnou částí především hornictví, hutnictví, stavebnictví a zemědělství. Nelze dnes uvést všechny typy žentourů, které se konstruovaly pro potřeby středověkých průmyslových podniků. Konstrukce byly velice různé – počínaje jednoduchou obyčejnou klikou nad studní k vytahování vody po složité mohutné stavby, jako je náš žentour vystavovaný v parku. Je to samozřejmě koňský žentour pohánějící úpadnici. Kůň chozením dokola otáčel svislou pažinu s bubnem, na kterém bylo navinuto lano v polovině jeho délky, což umožňovalo pomocí kladek spouštět jeden konec do šachty a zvedat druhý. Na konce lan bylo možné dle potřeb zavěsit kožené pytle pro vytahování těžby, vědra, materiál pro vyztužení šachet a důlních chodeb. Takto se rovněž spouštěli do dolu lidé a koně.

Práci žentourů převzaly na začátku 19. století parní stroje a později spalovací motory.